Krátké představení některých kurzů ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Krátké představení některých kurzů, realizovaných v rámci studia Pravoslavné teologie na H *========================================================================================= * Pravoslavná spiritualita *========================================================================================= Podle orthodoxní křesťanské tradice člověk nebyl stvořen ve stavu realizované duchovní dok pouze ve stavu dokonalosti potencionální. Dokonalost se zde rovná sjednocení s Bohem, zbož Někteří Otcové rozlišují mezi stvořením člověka podle obrazu Božího a podle Boží podoby (s jindy se rozlišuje obraz Boží v člověku jakoby v zárodečné podobě a plně uskutečněný. Dosa s Bohem a plná realizace Božího obrazu v nás se opět rovnají dosažení theóse. Navíc je pod antropologie člověk plně člověkem a lidskou osobou pouze potencionálně, stává se plně člov právě při zbožštění. Duchovní výstup pozůstává ze tří částí - očištění, osvícení nús a zbožštění. Adam byl po s stavu osvícení nús, měl krásnou zářivou podobu, neboť byl oděn do Boží nestvořené milosti cestu vedoucí k plnému sjednocení se svým Tvůrcem - k theósi. Adam ale padl, ztratil zářiv nús se zatemnil, takže od té doby již neviděl věci jasně, tak jak skutečně jsou, ve správn což se stalo zdrojem bezpočtu omylů, utrpení a pokřiveného vidění reality. Změnil se jeho mezi Bohem a člověkem vzniká propast, která byla z lidské strany nepřekročitelná. Člověk s Bohem schovávat, není schopen unést přímé společenství s Bohem. Změnil se i vztah živočišn druhdy ke svému pánu. Jako následek hříchu přichází smrt, tlení, otroctví ďáblu. Prošly dl kdy Bůh lidstvo vedl a vychovával, až se naplnil čas a synergie (spolupůsobení) mezi milos lidskou svobodnou vůlí přinesla své ovoce v té ženě, která se stala schopnou stát se matko ke Vtělení, kdy Logos - druhá osoba Nejsv. Trojice - vhypostasovala lidskou přirozenost, k zbožštění, a tím i uzdravení a spasení lidské přirozenosti. Propast mezi Bohem a člověkem Bohočlověka překlenuta, a tím se otevřela cesta pro všechny, kteří chtějí být uzdraveni a tohoto uzdravení a spásy mohli dosáhnout skrze Krista v jeho těle - svaté Církvi. Jako stál Adam před úkolem spolupracovat s milostí Boží až k dosažení jednoty s Bohem - th křesťan, kterému se dostává ve křtu plnosti milosti Ducha Svatého, musí ještě projít namáh dlouhodobým a bolestným procesem osvojení si této milosti, procesem získávání Ducha Svatéh křesťanského života, protože v jeho průběhu, pokud je veden správným způsobem, dochází k o může a měl by se završit ve zbožštění již v tomto životě. I když k tomu nedojde, je důleži podle svých sil a možností postupovat na cestě vedoucí k tomuto vznešenému cíli. Pravoslavná spiritualita přes svoji velkou náročnost a asketismus je hluboce pozitivní, kd žita, přivádí k duchovnímu uzdravení, k čistotě srdce a otevírá cestu k duchovní dokonalos nús a ke zbožštění. Spiritualita je žitá dogmatika, proto je kladen velký důraz na vyznává křesťanské víry ve vší čistotě a v plné integritě. Zdůrazňuje se též církevnost, hesychast je žita v rámci Kristova tajemného těla - Církve. Zájem o pravoslavnou spiritualitu i větší dostupnost klasických děl hesychastické duchovno jistě velmi potěšitelné, nicméně skrývají i nemalé nebezpečí. Cesta k duchovní dokonalosti náročná, vyžaduje celého člověka a musí probíhat podle určitých pravidel, aby mohla přivés míře úspěchu. Pro dnešní vykořeněné, nezakotvené, někdy povrchní lidi, kteří nemají v obli trpělivost, odpovědnost  a věrnost a hledají rychlé výsledky svých duchovních snah, mohou informace, pokud nejsou používány ve správném duchovním kontextu řádným způsobem a pokud m duchovním vedením, posloužit spíše ke škodě. G.J.V. *========================================================================================= * Keltské křesťanství *========================================================================================= V současné době roste zájem o keltské křesťanství v západní Evropě i ve Spojených státech. problémy dnešní doby přirozeně nutí přemýšlivé a citlivé lidi, aby se zamýšleli nad tím, c v dějinách nesprávně a proč západní civilizace musí čelit nejrůznějším problémům, včetně d napsal Elie Wiesel: “Nikdy lidstvo nepoznalo takovou úzkost, takovou ošklivost. Nikdy nepo znechucení zprávami, ani podobnou hrůzu z prázdných slibů. Tělo se prochází po Měsíci, duš zemi. Kdysi tomu bylo obráceně.” Tato hluboká nostalgie po ucelené perspektivě, celistvém a přístupu ke světu duchovnímu i materiálnímu - ne vždy plně chápaná a domýšlená - nachází vody v keltském křesťanství, ve světeckých osobnostech, v poezii keltských mnichů. Zde hle nachází onu ucelenou obnovenou perspektivu, celostný pohled na skutečnost. Toto utěšené po vždy provázeno vědomým nahlédnutím, že za touto obnovenou perspektivou leží dlouhodobý nár i bolestný duchovní zápas, který připravuje půdu, aby Boží milost mohla vykonat vnitřní pr byl člověk schopen pohlížet na realitu uceleně. Irsko a další oblasti obydlené Kelty byly v prvním tisíciletí křesťanské éry pokryty množs monastýrů. Keltští biskupové a kněží vedli své stádce k duchovní dokonalosti - ke svatosti všichni jí dosáhli, ale bylo jich překvapivě mnoho - ne nadarmo se Irsku říkalo Insula San svatých. Anamcharové a periglourové pomáhali léčit vnitřní rány svých duchovních dětí, dáv a odvahu do dalšího duchovního zápasu. Na starobylých keltských svatých místech, ať už v I Skotsku nebo jinde, jakoby ještě spočíval odlesk onoho caeleste lumen, jež zářilo z tváří mnichů, kteří daleko pokročili v duchovním životě a dosáhli theóse - zbožštění. Keltské du zasloužilo o pokojné a požehnané rozšíření křesťanství, nedocenitelný je i jejich vklad do intelektuálního obrození na evropském kontinentě. Skoro by se dalo říci, že to bylo příliš tak mohlo zůstat napořád. V keltském světě existovaly určité zvyklosti, které byly buď zastaralé - jako v případě vý Paschy nebo nesprávné - jako případy, kdy docházelo k biskupské konsekraci pouze jedním bi ke křtu jedním ponořením. Jistě otázka kanonického slavení svátku Paschy byla velmi důleži sněm v Nikáji svým horosem jasně stanovil pravidla, kdy má být tento svátek slaven, s přís pro narušitele. V teorii byla tato problematika vyřešena, ale v praxi trvalo celá století, sjednotila praxe vypočítávání Paschy v celé Církvi na Východě i na Západě. Keltští biskupové neznali učení o universální jurisdikci římského biskupa a chovali se ste se chovali pravoslavní hierarchové autokefálních místních církví. Proto je pobouřilo chová Augustina, který při jejich příchodu nepovstal, aby je přivítal. Kdyby s nimi představitel jednali v duchu biskupa Egberta - který přiměl mnichy na Ioně, aby přijali kanonickou pasc pokorou - a nečastovali je epitety jako schizmatik a heretik - dá se předpokládat, že by v svátku Paschy a v některých jiných instancích, kdy změna byla potřebná - netrvalo jedno, d tři století, než se přizpůsobili. Zánik osobitého květu na stvolu Církve - keltského křesť jednou z největších tragédií církevních dějin. Duch Svatý, Který působil v místních keltsk které byly až na některé odlišné zvyklosti zcela orthodoxní - dal vykvést tomuto překrásné podobu formovaly též všechny nejlepší a nejkrásnější specifické vlastnosti a obdarování ke V průběhu laténského období (asi 500 př. Kr. - až přelom starého a nového letopočtu) se Ke téměř po celém evropském kontinentu. Nové keltské kmeny - zvláště Bójové -  přicházejí i d se slučují s domácím keltským obyvatelstvem. Po Bójích obdržely Čechy i svoje jméno Boiohe Bohemia. Čechy byly pro Kelty velmi významné. Hradiště Závist u Prahy bylo odedávna důleži i duchovním střediskem ve střední Evropě. Keltové u nás nezanechali pouze hmotné památky, archeologických vykopávkách a názvy, které jsou keltského původu - jako Labe, Jizera, Kotý pravděpodobně též část genetického fondu dnešního českého národa. V posledních třech stole keltské země postupně dobývali a obsazovali Římané. Římské expanzi unikla pouze část Skots 5. století po Kristu začíná anglosaský zábor Británie. Keltové byli vytlačeni do okrajovýc Británie, založili své emigrantské kolonie v Bretani a ve španělské Galicii, žili samozřej Irsku. Je jedním z pozoruhodných jevů historie, že z těchto okrajových oblastí přibližně od konce v hojném počtu vypravují keltští peregrini na svou pouť na evropský kontinent a jejich půs duchovnímu i kulturnímu obrození západní Evropy. Je možné, že jejich působení zasáhlo i na tomu tak skutečně bylo, kruh se uzavřel - vrátili se na území, kde Keltové po dlouhá stale G.J.V. *========================================================================================= * Pravoslavná dogmatika - dva první *========================================================================================= „Bůh byl vždy i je i bude, či lépe je vždy. Neboť slova „byl“ a „bude“ značí části našeho přirozenosti plynoucí; On pak jest vždy jsoucí, tak sám se nazývá, když k Mojžíšovi na hoř 3,14.) Neboť vše v sobě zahrnující, má bytí (?? ?????) bez počátku ? bez konce, je podstat neomezené jako to moře, veškerý pojem, čas i přirozenost přesahující; jedinou myslí lze je velmi temně a skromně, nikoli z toho, co je o sobě, ale jen z toho, co je okolo něj, když představě přidružuje k jednomu poněkud pravdivému obrazu, který však před pojmutím odejde, myslí se rozprchne; tolik pouze osvěcuje vyšší část duše, a sice jenom nepravosti očištěno osvícen bývá náhlým bleskem. Tuším, že pro to, aby tím, co jest pochopitelné, nás k sobě t veskrze nepochopitelné jest, nevzbuzuje žádné ani naděje ani touhy); co však pochopitelné, vzbudil, podivením pak tím větší touhu, touhou pak očištění, očištěním pak bohopodobnost ( když bychom takovými byli, pak aby jako s vlastními obcoval – na veliké slovo se tu odvažu bohy se sjednotil a poznán byl, a snad tak, jako sám již poznal poznávající jej. Nekonečný nevyzpytatelný, a toto jediné je na něm k pochopení – nekonečnost...“ Řehoř Nazianský (Teolog) + 389, z Řeči 38,7 na Theofanii Na Ústavu východního křesťanství již od jeho založení probíhá výuka pravoslavné dogmatiky do pravoslavné dogmatiky I.+II. a Pravoslavná dogmatika I.-IV. Úvod do pravoslavné dogmatiky se zaměřuje na objasnění pravoslavného chápání tří klíčových pravoslaví – dogma – teologie. Dále se zabývá úkolem, metodou a rozdělením dogmatiky, pram vztahem dogmatu a bohoslužby, dogmatu a duchovního života. Úvod do pravoslavné dogmatiky II navazuje na Úvod do pravoslavné dogmatiky I a hlavní důra kladen na získání základního přehledu o všeobecných sněmech (ekumenických koncilech). Pravoslavná dogmatika I. se věnuje pravoslavnému učení o Trojici – Triadologii. Prochází d trojičních věroučných formulací od novozákonní doby do 2. ekumenického koncilu i pozdější souvislosti se sporem o Filioque. Dále systematicky vykládá jednotlivé věroučné formulace klíčové pojmy. Pravoslavná dogmatika II. se věnuje pravoslavnému učení o spáse – soteriologii. Výklady vy pravoslavného učení o stvoření a pravoslavné antropologie a vysvětlují zásadní odlišnost p učení o prvotním hříchu a spáse od ostatních denominací. Pravoslavná dogmatika III. se věnuje pravoslavné christologii. Prochází dějiny konstituce věroučných formulací od novozákonní doby do 7. ekumenického koncilu s přihlédnutím k pozdě ze Synodiku, která mají christologický význam. Systematicky vykládá jednotlivé věroučné fo vysvětluje klíčové pojmy. Pravoslavná dogmatika IV. v první části shrnuje pravoslavnou christologii a dokončuje syst christologických věroučných formulací. Dále pak pokračuje výkladem pravoslavné eklesiologi získá znalosti a pochopení pojmů a formulací, které jsou věroučně určující pro christologi základní znalosti a orientaci v pravoslavné eklesiologii. Do magisterského studia je zařazen dogmatický seminář, kde se klíčová témata prohlubují a eschatologie. Doporučená literatura, která je studentům k dispozici v knihovně převážně v Cyrilometodějs • ALEŠ, Pavel. Cirkevné dejiny II.: kresťanská cirkev v období všeobecných snemov. 2., dop Prešov: Pravoslávna bohoslovecká fakulta UPJŠ v Prešove, 1995. [1], 242 s.: mapy. ISBN 8 • BELEJKANIČ, Imrich. Pravoslávne dogmatické bohoslovie I. 1. vydanie. Prešov: Pravoslávna fakulta PU, 1995. 220 s. ISBN: 80-7097-314-5. • BELEJKANIČ, Imrich. Pravoslávne dogmatické bohoslovie II. 1. vydanie. Prešov: Pravoslávn fakulta PU, 1996. 222 s. ISBN 80-7097-341-2. • BOBRINSKOY, Boris. The Mystery of the Trinity: Trinitarian Experience and Vision in the Patristic Tradition. Crestwood, Ny: St. Vladimir's Seminary Press, 1999. ISBN 0-88141-18 • BOBRINSKOY, Boris. Tajna presvjatoj Troicy: kurs dogmatičeskogo bogoslovija. 2. ispravle Moskva: Izdateľstvo PSTGY, 2015. ISBN 978-5-7429-0974-3. • MEYENDORFF, John. Christ in Eastern Christian Thought. Crestwood: St. Vladimir's Seminar ISBN 978-0-88141-867-5. • MEYENDORFF, John. Byzantine Theology: Historical trends and doctrinal themes. Reprinted second edition of 1983. New York: Fordham University Press, 1983. ISBN 0-8232-0967-9. • R?MANID?S, I?ann?s S. Frankové, Římané, feudalismus a nauka. Červený Kostelec: Pavel Mer Oriente. ISBN 978-80-7465-285-1. • ROMANIDES, John S. Patristic Theology. Thessaloniki: Uncut Mountain Press, 2008. ISBN 97 • FLOROVSKY, Georgij. Pohled na stvoření v patristickém myšlení, in: Orthodox revue, roč. 96-123. ISSN 1212-1592. • MEYENDORFF, John. Nový život v Kristu: spása v pravoslavné theologii. Orthodox revue, ro s. 185-202. ISSN 1212-1592. • STĂNILOAE, Dumitru a Ioan IONIŢĂ. The Experience of God: Orthodox Dogmatic Theology. Vol Revelation and Knowledge of the Triune God. Brookline, Mass.: Holy Cross Orthodox Press, 0-917651-70-7. • STĂNILOAE, Dumitru a Ioan IONIŢĂ. The Experience of God: Orthodox Dogmatic Theology. Vol Creation and Deification. Brookline, Mass.: Holy Cross Orthodox Press, [2000]. ISBN 1-88 • STĂNILOAE, Dumitru a Ioan IONIŢĂ. The Experience of God: Orthodox Dogmatic Theology. Vol of Jesus Christ as God and Savior. Brooklin, Massachusetts: Holy Cross Orthodox Press, [ 978-1-935317-18-0. • STĂNILOAE, Dumitru a Ioan IONIŢĂ. The Experience of God: Orthodox Dogmatic Theology. Vol Church : Communion in the Holy Spirit. Brooklin, Massachusetts: Holy Cross Orthodox Pres 978-1-935317-26-5. • STĂNILOAE, Dumitru, Ioan IONIŢĂ a Robert BARRINGER. The Experience of God: Orthodox Dogm Vol. 5, The Sanctifying Mysteries. Brooklin, Massachusetts: Holy Cross Orthodox Press, [ 978-1-935317-29-6. • STĂNILOAE, Dumitru a Ioan IONIŢĂ. The Experience of God: Orthodox Dogmatic Theology. Vol The Fulfillment of Creation. Brookline, Massachusetts: Holy Cross Orthodox Press, [2013] 978-1-935317-34-0. • VLACHOS, Hierotheos. John ROMANIDES a Effie MAVROMICHALI. Empirical Dogmatics of the Ort Church: According to the Spoken Teaching of Father John Romanides. Levadia: Birth of the Monastery, 2013, 2. sv. 456 s. ISBN 978-960-7070-81-4. • WARE, Kallistos. Cestou ortodoxie. Praha: Síť, 1996. 171 s. ISBN 80-901571-6-5. • YANNARAS, Christos. Elements of Faith: An Introduction to Orthodox theology. Edinburgh: ISBN 0-567-29190-1. • ZIZIOULAS, Jean a Douglas H. KNIGHT. Lectures in Christian Dogmatics. London: T & T Clar 978-0-567-03314-7. Publikace: Božská liturgie našeho svatého otce Basila Velikého V říjnu 2018 vyšel na HTF UK nový český pracovní překlad liturgie sv. Basila Velikého, kte překlad liturgie sv. Jana Zlatoústého, jenž byl vydán před deseti lety. Překladatelé se so překlad tichých kněžských modliteb, které přeložili nově, bez vazby na starší české překla snažili se zohlednit současný originální revidovaný/kritický text a také známé překladatel Doktrinální prameny raného křesťanství Pří práci na grantovém záměru GAČR byla na Ústavu východního křesťanství HTF UK připravena Doktrinální prameny raného křesťanství. Publikace přináší dvojjazyčné komentované vydání základních věroučných textů raného křesťa publikace je vydání a překlad základních věroučných textů prvních sedmi ekumenických konci považuje pravoslavná církev za kriterium orthodoxie a většina křesťanských denominací za v konstituující. Text obsahuje 4 okruhy textů: a) dva důležité sněmy přednikaiského období: Apoštolský sněm (Sk 15) Sněm v Antiochii z r. 268 o Pavlovi ze Samosaty b) vybrané dokumenty sedmi ekumenických koncilů a další vybrané texty, které uvedou čtenář dobové problematiky. c) Západní koncily zabývající se theologií milosti: d) Důležité prameny byzantského křesťanství. „Stručně řečeno, zachováváme bez novot všechny tradice tajemně nám předané psaně i nepsaně je i malířské zobrazování na ikonách, aby líčení evangelního hlásání bylo ve shodě s vírou Logu je pravdivé a nikoliv fantazie, a abychom používání měli podobn jdeme jakoby královskou cestou, následujeme Bohem nadchnuté učení svatých otců našich a tr církve, o které poznáváme, že je Ducha Svatého, jenž v ní přebývá a vymezujeme s veškerou péčí: podobně zobrazení ctěného a životodárného kříže mají být ctěny úctyhodné a svaté iko barvami i z kamínků i jiného vhodného materiálu ve sva chrámech, na posvátných náčiních a oděvech, zdech a deskách, v domech a u cest. A to jak i a Spasitele našeho Ježíše Krista, a přečisté vládkyně naší svaté Bohorodičky, tak i ctěnýc svatých a ctihodných lidí. Neboť jak často se budou dívat na zobrazení na ikonách, ně bude se v nich vyvolávat vzpomínka na vzory a touha po nich a vzdávání jim holdu a ucti Nikoliv však pravé úcty, která podle naší víry náleží pouze boží přirozenosti, nýbrž způso klaníme> životodárnému kříži, svatým evangeliím a jiným posvátným předmětům a vzdáváme jim kadidla a svíček, jak se stalo zbožným zvykem u starších. Neboť „úcta vzdávaná obrazu, pře a kdo se klaní ikoně, klaní se hypostasi v ní vepsané. Neboť tak se utvrzuje učení svatých a tedy tradice všeobecné církve, která přijala od hranic do hranic evangelium. Tak v Kristu hovořícího Pavla, celý božský apoštolský sbor a svatost otců, utvrzujíce tradici, přijali...“ *========================================================================================= * Ikonografie a úvod do církevního umění křesťanského Východu *========================================================================================= Rozmanitost témat a syžetů týkajících se ikony je nevyčerpatelná, od všezahrnující teze „v je ikonické“ až k vytříbené koncepci ikony-obrazu z pohledu sémantiky osobnosti. Malíři ik skrze ikonografii ty nejzávažnější teologické myšlenky: vztah obrazu a Předobrazu, vtělení proměnění kosmu, zbožštění člověka aj. Ne náhodou proto je ikona označována za vnitřní zře teologii v barvách, modlitbu v barvách či teologii krásy. Ikonomalba vychází především z křesťanského učení o Božím vtělení, ústřední události křesť ikonomalby je ukotveno právě v tomto přesvědčení, nikoli však pouze svojí tématikou, nýbrž již není možné zaměnit za žádnou jinou. Ikonomalba usiluje o vyjádření tohoto tajemství, s spjato veliké duchovní dojetí, které dodnes z umění ikonomalby vychází. Předmět seznamuje teologickými a filosofickými aspekty ikonografie a východního křesťanského umění. V kurzu historie vzniku křesťanského obrazu a specifika raného křesťanského a církevního umění v e Konstantina Velikého. Pohled na ikonu jako na „bohosloví v barvách“ umožní lépe porozumět problémy křesťanské antropologie, např. realitu osoby, ale i otázky ryze dogmatické, jako přirozenosti a osoby. Zvláštní pozornost je věnována ikonoborectví jako „herezi všech herezí“, jako přehmatu rac alternativního, symetrického myšlení na úkor myšlení antinomického, vlastního pravoslavné *========================================================================================= * Ruské náboženské a filosofické myšlení XIX. a XX. století *========================================================================================= Rozkvět ruského nábožensko-filosofického myšlení na začátku XX. století přináší – nebo spí – „rozpomíná se“ na křesťanské vnímání a pohled na člověka jako na osobu, kterou si můžeme ve vztahu k ostatním a k celé skutečnosti. Proto v ruském myšlení hrála hlavní úlohu antro plném slova smyslu je kristologická. V první polovině XIX. století vznikají v ruské filosofii také dva proudy, jejíž představit nazývají „slavjanofilové“ a „západnící“. Ranní slavjanofilové vystupují proti příklonu k r a zdůrazňuji mystické filosofické kořeny a intuitivní, hlubinné a iracionální pochopení pr stoupenci Západu zastávali názor, že Rusko je součásti Evropy a přitom se orientovali na p vědu a techniku. K základním rysům ruského „způsobu filosofování“ patří především odvěké usilování o postiž ruských dějin, kritický postoj k západní filosofické tradici, blízkost k publicistice, akc filosofie a náboženství ale také „bezděčné mytologizování“, které nalezlo svůj odraz v rus Zvláštním tématem ruské náboženské filosofie XX. století je rozvinutí ontologické teorie j předních myslitelů o. P Florenského, o. S. Bulgakova, V. Erna a A. Loseva, kteří nahlíželi jako na univerzální základ bytí a usilovali o překonání pro evropskou filosofii tradičního oddělování podstaty a jevu, bytí a vědomí, myšlení a jazyka, ontologie a gnoseologie. *========================================================================================= * Pastorální psychologie *========================================================================================= V našem kurzu pastorální psychologie analyzujeme souvislosti mezi psychologií a náboženstv zabýváme nalézáním společného základu mezi náboženskou praxí a medicínou. Podrobněji se vě pravoslavné psychoterapie a vztahu mezi tělem, duší a duchem a to současně v perspektivě h filosoficko-teologické a nakonec i s přihlédnutím k možnostem klinické aplikace pravoslavn Zvláštní pozornost věnujeme také rozboru metodologických východisek základních psychoterap s přihlédnutím k daným limitům vědecké psychologie (např. selektivita, tendence k reduková apod.) a současným pokusům překonávání těchto „akademických omezení“ v křesťanské věrouce.