K úmrtí kolegy PhDr. Miroslava Pauzy, CSc.

Bohužel, 17. 12. 2020 nám odešel na věčnost jeden z nejlepších českých filosofů, znalec dějin filosofie i speciálních přístupů k jednotlivým filosofům, filosofickým školám z hlediska celkové planetární situace na naší zemi. Nepatřil k těm, kteří žijí jen jistým výsekem filosofického záběru jen na určitou dobu, jak je tomu dnes zvykem; s politologickými konotacemi. Neviděl a nečetl filosofické texty jen politickýma očima, jak je dnes zvykem, což celou filosofii degraduje na přívěšek politiky a služby mocným a méně mocným. Znal důkladně staré Řeky, středověk, novověk i postmodernu. S hlubokým smyslem pro hloubku konotací nás seznamoval s českou filosofií, nebylo to esejistické myšlení, které si přivábí jen průměrné filosofující jedince.

Byl to slušný člověk, mně osobně pomohl v době sedmdesátých let obhájit práci na Husserlově fenomenologii, mnohým lidem na Ústavu filosofie AV v této době pomohl neocenitelným způsobem, protože nemuseli z ústavu odejít. Byl velmi čestný a zásadový.

Pamatujeme si jej, jak vždy táhl za sebou svého jediného domácího přítele, malého psíka a celý život i přes těžkou chorobu nepřestal studovat filosofii, protože bez filosofie neuměl žít.

Pomáhal, kde mohl, nikdy nic za to nechtěl. Byl milován a dodnes je, svými studenty, je jimi ctěn a my jeho filosofičtí přátelé se k tomu připojujeme, byl vlastencem a nebál se to říci i v dnešní době, kdy je takový člověk často osočován. Nebál se a zůstal si po celý život věrný, proto jej zachováme v našich životech s aureolou cti, hloubky a pravdivosti, dokud budeme žít, děkujeme Ti Mirku, že jsi s námi zde pobýval a nikdy na Tebe nezapomeneme, za všechny, kteří Tě mají rádi,

Anna Hogenová